Test na protilátky - tetanus (tetanotoxin)

Kdy je vhodné sérologické vyšetření tetanu absolvovat?

K sérologickému testování protilátek proti bakterii C. tetani (respektive neurotoxinu tetanospasminu, který produkuje) se nepřistupuje ani tak v rámci diagnostiky (onemocnění je kvůli příznakům nezaměnitelné a dá se spolehlivě rozpoznat podle klinického obrazu), jako spíše v rámci kontroly, zda je pacient vůči toxinu dostatečně chráněn.

Odborníci z 1. LF UK podotýkají, že vyšetření stěru z místa poranění by pravděpodobně dalo negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně. „Kultivaci je vhodné doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí.”

Sérologické vyšetření se provádí po očkování proti tetanu, aby se zjistilo, jakou zásobu protilátek proti tetanovému toxinu pacient má. Znalost hladiny protilátek IgG, stejně jako avidity a síly, s jakou se protilátka váže na antigen, jsou důležitými kvalitativními charakteristikami imunity, protože poskytují informace o účinnosti antitetanového imunizačního schématu.

Jak vypadá klinický obraz infekce bakterií Clostridium tetani?

Diagnostická sérologie tetanu se rutinně neprovádí, neboť klinický obraz onemocnění je nezaměnitelný.

Inkubační doba tetanu je průměrně deset dní, různé odborné publikace uvádějí interval od tří do jednadvaceti dnů. Příznaky se neobjevují náhle, naopak se postupně (zruba během dvou týdnů) zhoršují. Před nástupem nezaměnitelného klinického obrazu se objevují tzv. prodromy neboli pocit natažení/namožení svalů, neklid, únava a pocení. Poté nastupuje klinický obraz, který začíná v čelistech a „klesá po těle dolů”. Typické jsou pro něj:

• bolestivé svalové křeče žvýkacích, krčních a šíjových svalů,
• ztuhlé a nehybné čelistní svalstvo,
• napětí svalů kolem rtů, někdy vytvářející tzv. sardonický úsměv,
• křeče a ztuhlost krčních svalů vyvolávající obtížné polykání,
• ztuhlé a nehybné břišní svalstvo.

Progrese tetanu má za následek opakované bolestivé křeče podobné záchvatům, které trvají několik minut. Obvykle se vyklenují krk a záda obloukovitě vzad, tzv. opistotonus, nohy tuhnou, paže jsou přitaženy k tělu a ruce sevřené v pěst. Svalová ztuhlost krku a břicha může způsobit dýchací potíže. Silné křeče mohou být vyvolány „malichernostmi” stimulujícími smysly – hlasitým zvukem, fyzickým dotykem, průvanem nebo světlem. V pokročilém stadiu nemoci nejsou výjimkou ani fraktury obratlů nebo svalové ruptury. U novorozenců bývá vstupní branou infekce nezhojený nebo nesterilně ošetřený pupeční pahýl. Úmrtnost může v takto rozvinutém stadiu nemoci dosahovat až 90 %.

Co dalšího byste měli o protilátkách proti tetanu vědět, než podstoupíte sérologické vyšetření?

Polští výzkumníci v roce 2024 naměřili vyšší hladiny protilátek proti tetanu u mužů než u žen. To je podle nich důvod celosvětově vyššího výskytu tetanu u žen, zejména ve vyšším věku. Italský výzkum z let 1996 až 1999 prokázal, že 90,6 % pacientů s tetanem byly ženy a pouze 9,4 % muži, a navíc v drtivé většině případů šlo o pacienty starší šedesátičtyř let. Rozdíly v četnosti hladin protilátek proti tetanu mezi pohlavími mohou souviset s povinným očkováním mužů kvůli základní vojenské službě, případně s povoláními, v rámci nichž jsou muži vystaveni zraněním a s nimi spojeným rizikem infekce bakterií Clostridium tetani (chovatelé zvířat, pracovníci čistíren odpadních vod, zemědělci a zahradníci).

Očkování žen v plodném věku je považováno za nákladově nejefektivnější strategii prevence novorozeneckého tetanu. Prevence tetanu během těhotenství závisí na konkrétní historii očkování. Podle American College of Obstetricians and Gynecologists by těhotné ženy bez vakcinační anamnézy měly dostat alespoň jednu dávku očkování co nejdříve po otěhotnění, nejpozději však v třetím trimestru těhotenství. Imunizace matky chrání a) matku a plod před tetanem a b) malé dítě prostřednictvím transplacentárního přenosu mateřských protilátek v prvních měsících života. Účinnost transplacentárního přenosu závisí na řadě faktorů včetně celkové koncentrace IgG protilátek v mateřské krvi, typu vakcíny, načasování aplikace vakcíny v těhotenství a následně po narození plodu.

Jednou z hlavních pohnutek k pravidelnému sérologickému testování protilátek proti tetanovému toxinu (zjištění, jak je na tom pacient s imunitou proti tetanu) je stanovení indexu avidity IgG protilátek. Polští vědci loni vyzkoumali, že u dospělých nad čtyřicet let probíhá konzistentní a významný pokles avidity protilátek IgG. Snížení hladiny vakcinačních protilátek a pokles jejich avidity jsou hlavní důvody, proč jsou starší osoby zvláště náchylné k nákaze a potřebují posilovací dávku vakcíny proti tetanu.

O vakcinaci proti tetanu odborně

České děti jsou očkovány kombinovanou vakcínou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b (tzv. hexavakcínou). Dětem se podávají 3 dávky:

1. v devátém týdnu života,
2. dva měsíce po první dávce a
3. přeočkování se provede v jedenáctém až třináctém měsíci života.

Státní zdravotní ústav dospělým doporučuje nechat se přeočkovat proti tetanu každých deset až patnáct let, u věkových skupin starších šedesáti let pak každých deset let. Přeočkování se provádí kombinovanou vakcínou proti tetanu, černému kašli a záškrtu; očkování se doporučuje také „akutně” po úrazech a poraněních.

Sérologické vyšetření protilátek se interpretuje následovně:

• < 0,1 IU/ml - nedostatečná imunita, doporučujeme přeočkování,
• 0,1 - 0,5 IU/ml - imunita je přítomna, přeočkování zajistí dlouhodobou imunitu,
• 0,5 - 1,1 IU/ml - dostatečná imunita, přeočkování za 2 až 5 let,
• 1,1 - 5,0 IU/ml - dostatečná imunita, přeočkování za 5 až 10 let,
• > 5,0 IU/ml - dostatečná imunita, přeočkování zhruba za 10 let.

I polští autoři potvrzují, že ochranná hladina protilátek proti tetanu přetrvává v průměru deset let a pro udržení této hladiny (u dospělých) se doporučuje podávat posilovací vakcinační dávku každých deset let.