Infekční mononukleózu, které se laicky říká „nemoc z líbání”, vyvolává virus Epsteina a Barrové (EBV) spadající do kategorie lidských herpetických virů. Klinický obraz onemocnění je variabilní - může probíhat bezpříznakově, nebo může svými symptomy připomínat angínu (horečka, zvětšené uzliny, bolest v krku, únava, nechutenství, bělavé povlaky na mandlích). Mononukleóza se nejčastěji diagnostikuje na základě klinického obrazu, krevního obrazu s diferenciálem, jaterních testu, vyšetření specifických protilátek proti EBV a ultrasonografického vyšetření břicha.
Proč absolvovat sérologické vyšetření protilátek proti infekční mononukleóze?
Při sérologickém vyšetření se stanovují protilátky proti antigenu virové kapsidy, anti-VCA IgM a IgG, dále se vyšetřují protilátky proti nukleárnímu antigenu, anti-EBNA. V praxi se využívá stanovení protilátek anti-VCA IgM a IgG a anti-EBNA IgG, což je výhodné zejména z těchto důvodů:
- Detekce protilátek proti viru Epsteina a Barrové má význam k potvrzení nákazy, k určení, zda jedinec prodělal infekční mononukleózu v minulosti , nebo je na infekci EBV náchylný.
- Testování EBV protilátek se doporučuje provést u příznaků infekční mononukleózy, vyjdou-li výsledky rychlého mono testu negativně.
Kdy je vhodné sérologický test na mononukleózu absolvovat?
Klinický obraz mononukleózy je variabilní, poněvadž může probíhat asymptomaticky, s příznaky typickými pro infekční mononukleózu, nebo výjimečně s velmi závažnými symptomy. První příznaky se objevují zhruba čtyři až šest týdnů po nákaze virem Epsteina a Barrové, mohou se vyvíjet opravdu pomalu a nemusí se všechny objevit ve stejnou dobu. U dětí a mladistvých je mononukleóza „zaměnitelná” s angínou kvůli symptomům jako je horečka, extrémní únava, bolest v krku a hlavy, zduřelé lymfatické uzliny v krku a v podpaží a bílo-šedé nekrotické povlaky na mandlích.
Nejméně v 50 % případů mají nemocní zvětšená játra a slezinu. U některých z nich zůstávají játra, slezina nebo obojí zvětšené i dlouho poté, co únava skončí. Zatímco většina se zotaví do dvou až čtyř týdnů, někteří mohou cítit extrémní únavu ještě několik týdnů po zahájení léčby. Příležitostně mohou příznaky infekční mononukleózy trvat i déle než šest měsíců. U dospělých pacientů je právě typický spíše subakutní průběh se symptomy jako mírně zvýšená teplota (nedosahuje hodnot horečky), malátnost, zvětšené lymfatické uzliny a zvětšená játra a slezina; přetrvávajících i několik měsíců.
Komplikace jsou sice vzácné, o to však mohou být závažnější. Typické je postižení jater, přičemž hodnoty jaterních testů bývají dva až třikrát vyšší oproti normě. Méně často jsou postižené plíce, případně dochází k poklesu počtu červených krvinek.
Co dalšího byste měli o infekční mononukleóze vědět, než podstoupíte sérologické vyšetření?
Sérologické stanovení protilátek proti jednotlivým typům antigenů EBV muže být nápomocné při stanovení diagnózy infekční mononukleózy:
- Protilátky proti antigenu virové kapsidy (anti-VCA) IgM a IgG
Anti-VCA IgM se objevují v rané fázi infekce EBV a většinou vymizí do čtyř až šesti týdnů, anti-VCA IgG se objevují až v akutní fázi infekce EBV a svého maxima dosahují dva až čtyři týdny po nástupu příznaků, posléze mírně klesnou a následně přetrvávají doživotně. Každý, kdo překonal infekci EBV, má protilátky anti-VCA IgG. - Protilátky proti časnému antigenu (anti-EA) IgG
Anti-EA IgG se objevují v akutní fázi choroby a všeoběcně klesají na nedetekovatelnou hladinu po třech až šesti měsících. Detekce anti-EA protilátek je u mnohých jedinců známkou aktivní infekce. Zhruba u 20 % zdravých jedinců lze ale anti-EA protilátky detekovat roky po infekci EBV. - Protilátky proti nukleárnímu antigenu EBV (anti-EBNA)
Anti-EBNA se stanovují klasickou imunofluorescencí a nejsou přítomné v akutní fázi infekce EBV. Nastupují pozvolna, většinou nějaké dva až čtyři měsíce po výskytu prvních příznaků a přetrvávají doživotně. U malé části populace se nemusí vytvořit vůbec. Absence anti-EBNA při pozitivitě EBV-VCA-IgM znamená primoinfekci (novou, aktuální) EBV (protilátky EBNA IgG slouží k odlišení primoinfekce od reaktivace). - Monospot test
Některé laboratoře nabízejí ještě tzv. Monospot test, ten se ale podle odborníků nehodí pro plošné použití. Protilátky detekované Monospotem mohou totiž souviset i s jinými chorobnými stavy, nejen s infekční mononukleózou. Studie ukázaly, že Monospot někdy vyprodukuje falešně pozitivní nebo negativní výsledky a nedokáže zaručeně potvrdit přítomnost infekce EBV.
O EBV viru a infekční mononukleóze odborně
Virus Epsteina a Barrové (EBV), známý též jako lidský herpesvirus 4, je herpetický virus vyskytující se pouze u lidí. K diagnostice infekční mononukleózy není obvykle sérologické vyšetření protilátek proti EBV potřeba, na druhou stranu muže být užitečné v těchto případech:
- pacient nemá typické symptomy infekční mononukleózy nebo
- onemocněl chorobou, kterou způsobila infekce EBV, ale nejedná se o mononukleózu
- na zjištění náchylnosti na EBV infekci
- pro ověření, že jedinec překonal infekční mononukleozu v minulosti.
Virus doživotně perzistuje v organismu, přičemž může kdykoliv znovu vzplanout (tzv. reaktivace) s mírně odlišným klinickým obrazem, a to zejména v případě narušené imunity, chronických nemocí nebo dlouhodobého stresu. Téměř každý se během svého života střetne s EBV. V zemích s vysokým hygienickým standardem proběhne první vlna vystaveni se viru zhruba do věku pěti let, druhá vlna se objevuje u dospívajících a mladých dospělých. V dospělosti má 90 až 95 % populace protilátky proti EBV.
Infekční mononukleóza se manifestuje zejména u dětí a mladistvých. S narůstajícím věkem její výskyt klesá. Zdrojem nákazy je nemocný jedinec nebo přenašeč viru, který nemá žádné zjevné příznaky. Přenos se děje tzv. kapénkovou infekcí, přímým kontaktem nebo slinami (např. při líbání). Vstupní branou, kudy se virus dostane do organismu, jsou horní cesty dýchací. Proti infekční mononukleóze se dosud neočkuje, neboť není schválená očkovací látka. Interpretaci výsledků testování je potřeba dělat vždy v kombinaci s klinickými informacemi o pacientovi.
Náchylnost k infekci
V případě, že ve výsledcích chybí protilátky IgG EBV-VCA, je vyšetřovaný považovaný za náchylného k EBV infekci.
Primární (aktivní) infekce
Aktivní infekci charakterizuje přítomnost anti-VCA IgM a nepřítomnost EBNA protilátek (nejméně čtyři týdny po nástupu příznaků). Nemoc také může ustoupit ještě dříve, než se objeví diagnostické hladiny protilátek. Zřídka dojde i k tomu, že EBV specifické protilátky nejsou detekovatelné u osob s aktivní infekcí.
Překonaná infekce
V minulosti překonanou infekci charakterizuje přítomnost protilátek proti VCA a EBNA (před několika měsíci až roky).
