Test na protilátky - plané neštovice (varicella)

Proč absolvovat sérologické vyšetření planých neštovic?

Sérologické testy umožňují vyšetření specifických IgM a IgG protilátek v krevním séru, přičemž obě třídy plní trochu jiné funkce. Protilátky jsou v krvi detekovatelné poměrně záhy po propuknutí klinických příznaků a platí, že IgM protilátky jsou znakem akutní infekce a IgG protilátky svědčí o překonání infekce, případně slouží ke zjištění imunitního stavu pacienta po očkování. Zvyšují se i při reaktivaci infekce, tedy u pásového oparu (u kterého se v některých případech znovu objevují také VZV-IgM).

Sérologické vyšetření VZV-IgG ale neumí rozlišit protilátky vytvořené po infekci a po očkování. Stanovení specifických IgG protilátek má význam coby sérologický průkaz imunity vůči viru varicella-zoster. Laboratorní vyšetření imunity vůči VZV muže být vhodné zejména:

• osobám po expozici VZV a před očkováním proti planým neštovicím,
• těhotným ženám nebo ženám zvažujícím těhotenství, které byly vystaveny VZV nebo které mají nejistou anamnézu s ohledem na plané neštovice a
• zdravotníkům před očkováním proti planým neštovicím nebo po vystavení VZV.
• U jedinců s oslabenou imunitou.
  

Co dalšího byste měli o planých neštovicích vědět, než podstoupíte sérologické vyšetření?

Plané neštovice jsou vysoce nakažlivé infekční onemocnění postihující především děti. Většinou má mírný průběh, který se však zhoršuje u osob s poruchami imunity v důsledku jiného onemocnění nebo speciální léčby potlačující imunitu. Nemoc probíhá dvoufázově.

1. V první fázi se projevuje únavou, malátností a mírně zvýšenou teplotou.
2. V druhé fázi nastupují kožní změny. Začínají coby drobné začervenání, které eskaluje do puchýřků - ty jsou nejprve tvrdé, později vodnaté. Puchýřky praskají a hojí se jizvou. V této fázi může nemocný zaznamenat také zarudnutí očí, světloplachost a bolesti uší nebo zubů.

Nejčastější komplikace planých neštovic jsou spojené s bakteriálními infekcemi kůže a měkkých tkání u dětí a pneumonií u dospělých.

Zdrojem nákazy virem varicella-zoster je nakažený člověk v posledním stadiu inkubační doby, která se pohybuje v rozpětí třinácti až sedmnácti dní. Přenáší se kapénkovou infekcí, nepřímo předměty kontaminovanými nosovým sekretem, případně obsahem puchýřků. Aktivní ložiska pásového oparu (herpes zoster) jsou taktéž vysoce infekční, a to při přímém kontaktu s tekutinou z puchýřků nebo vdechnutím virových částic z prasklých puchýřků.

Po prodělání planých neštovic vzniká dlouhodobá imunita, virus ale přetrvává v gangliích senzitivních nervů v tzv. latentní formě. Při imunosupresi může dojít k reaktivaci, VZV se šíří do inervovaných oblastí a projeví se lokálním postižením v podobě pásového oparu. Reinfekce planými neštovicemi je sporadická, objevit se může u tzv. imunokompromitovaných osob (tzn., že mají poškozený nebo oslabený imunitní systém). Vzácně může dojít k druhé epizodě onemocnění u pacientů, kteří plané neštovice překonali v novorozeneckém nebo kojeneckém věku a nevytvořila se u nich dostatečná imunita proti infekci.

Komerčně dostupné testy na vyšetření protilátek proti VZV je možné použít ke kontrole neštovicemi vytvořené imunity, ale nejsou dostatečně citlivé k detekci očkováním vytvořené imunity - můžou mít falešně negativní výsledky.

O vakcinaci proti varicella-zoster viru odborně

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje univerzální očkování jako jedno z hlavních preventivních opatření tam, kde plané neštovice ovlivňují zdravotnický systém a jsou zátěží veřejného zdravotnictví. Přesto pouze devětatřicet zemí má programy univerzálního očkování proti varicelle. Canadian Immunization Guide z roku 2018 popsal pozitivní dopad plošného očkování proti planým neštovicím následovně:

• Míra zlepšení se u očkovaných už po jedné dávce vakcíny proti planým neštovicím odhaduje na 7,2 % během desetiletého období sledování.
• Základní schéma se dvěma dávkami pro děti ve věku od jednoho do dvanácti let prokázalo 3,3násobné snížení kumulativního rizika onemocnění ve srovnání s dětmi, které dostaly pouze jednu dávku.